Život může být dle mé zkušenosti opravdu jízdou na horské dráze. V následujícím příspěvku bych chtěl popsat svou zkušenost s podnikáním, do kterého jsem se pustil ve dvaceti dvou letech jako student a jak se ukázalo být velikou pastí.
Až s odstupem dlouhého času jsem tuto zkušenost začal vnímat jako výbornou lekci. Dnes jsem za ní velice vděčný a moc z ní těžím. Doufám, že tímto pomůžu, aby nikdo jiný nemusel šlapat podobnou cestu do pekel.
Protože nemám v úmyslu nikoho očerňovat, ani nemám chuť po pomstě, nebudu projekt ani jméno účastníků zveřejňovat. Budu tedy používat následující:
Projekt – označuje brand, název projektu
Milan – iniciátor projektu
Melichar, Vadim, Ondřej – jeho známí, kteří se podíleli se na projektu
Jak jsem se k tomu dostal a proč jsem se zapojil
Psal se konec roku 2021 a mně se velmi dařilo. Tedy alespoň kromě věcí, které jsem si tenkrát nepřiznával. Uvedu to tedy takto. Byl jsem student náročné a ve společnosti uznávané vysoké školy. Dařilo se mi i sociálně, měl jsem spousty známostí. Také po finanční stránce jsem na tom byl výborně. Na to, že jsem byl student, jsem si peníze vždy nějak zvládl obstarat, mimo jiné třeba na občasné cestování a provoz třílitrového BMW 5. řady.
K podnikání mě vnitřní kompas vždy táhnul, hlavně protože poskytuje prostor pro kreativitu, jakousi vnitřní svobodu a může být útěkem ze společensky nastaveného režimu práce. Z rodiny na mě také dýchnul silný podnikatelský vliv, ačkoliv jsem byl silně veden k formálnímu vzdělání, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se podnikání nevěnoval intenzivně.
Proč jsem si do toho všeho tedy přibral další velký projekt? Stála za tím podvědomá nespokojenost. Studium, nebo alespoň některé jeho části mě velmi zajímaly, jiné ale byly spíše zátěží a celkově mi prostředí nevyhovovalo. Jenomže jsem si to neuvědomoval, jel jsem v mantinelech nastavených společností a rodinou. Stačilo mi, že se úspěch odráží v materiální části života a to dostatečně odvádělo moji pozornost od rodících se problémů.
Setkání po letech
Zpátky k projektu. Milana jsem znal od vidění z gymnázia. Nebavili jsme se nijak často, ani jsme nebyli dobří přátelé. Byl to jeden z lidí, o kterém jsem tak nějak periferně věděl. Před několika lety jsme na školním výletě byli běhat po ranním Bruselu. V mém povědomí taky utkvěl jeho obraz na sociálních sítích, kde prezentoval svůj podnikatelský projekt a zdálo se, že je úspěšný.
Potkali jsme se v jídelně na fakultě, kde jsem studoval. Milan v tu chvíli zrovna nastoupil do prvního ročníku, docela nadšeně jsme se bavili o podnikání a pozval mě na jednu přednášku (mimo fakultu) právě o tomto tématu. Měl jsem od podobných věcí docela odstup, ale řekl jsem si, že si alespoň udělám vlastní obrázek.
Přednášku tu nebudu zmiňovat do detailu, uvedu jen, že kromě zajímavých informací a motivace do rozjezdu vlastního projektu obsahovala i podtext náboru do jedné známé multilevelové organizace. S Milanem jsme se na tomto pohledu shodli. Vnitřně mě uklidnilo právě to, že to vidí podobně a zdánlivě umí číst mezi řádky.
Nabídka spolupráce
Po přednášce mě pozval, abychom se potkali jedno ráno v kavárně, že mi chce představit jeho ideu projektu. Zaujalo mě to a s přístupem ve stylu „Proč ne?“ jsem kývnul.
Setkali jsme se jedno prosincové ráno roku 2021 ve stylové kavárně v centru města, jejíž klientelou jsou převážně mladí lidé, dala by se možná označit za lehce hipsterskou záležitost.
Nedorazil jsem vůbec v dobrém rozpoložení, což bylo první varovné znamení. Den předtím jsem byl na zábavě, která se mi trochu vymkla z ruky. Pilo se a já nakonec nespal u sebe doma, takže jsem na schůzku přišel přímo.
Nevyspalý, s otupenými smysly a nepozorný jsem si vyslechl Milanův nápad postavit obytnou dodávku, což byl údajně jeho sen už od dětství. Rozvinuli jsme myšlenku na to, že by se dala pronajímat a poté bychom mohli stavět další na zakázku za účelem zisku. V tu chvíli mi to znělo skvěle. Měl jsem po skončení zkouškového několik měsíců volného času a neuměl jsem si představit lepší využití, než rozvoj vlastního projektu.
Také, kromě spousty dalších podvědomých motivací, jsem cítil příležitost seberealizace využitím svých zkušeností s auty a s manuální prací, a společně s Milanovými očividnými zkušenosti s digitální prezentací a marketingem jsem v nás viděl skvěle se doplňující dvojku.
Co mojí pozornosti tenkrát uniklo
Bez času na rozmyšlenou jsem v prvotním nadšení závazně kývnul na projekt se člověkem, jehož charakter a pracovní morálku jsem téměř neznal. Už stav, ve kterém jsem na schůzku přišel mohl být varovným znamením nedělat velká rozhodnutí.
Jaký sled událostí toto spustilo bude zveřejněno v navazujících příspěvcích.
Leave a Reply