Pořízení
Další ráno jsem se vydal na stejné místo znovu. Byl jsem domluvený na sraz ohledně koupě auta s majitelem bazaru. Bylo chladné prosincové ráno 23. a já stál na místě v zimní bundě, obálkou s penězi a čekal. Majitel nepřijížděl. Špatné znamení. Zašel jsem se podívat do vedlejší buňky, kde bylo květinářství. Paní mi řekla, že majitel je prý spolehlivý.
Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec opravdu dorazil v autě s manželkou a dětmi. Ukázal mi auto a domluvili jsme se na projížďku. Dost časově tlačil, ale povedlo se dostat se do jakéhosi flow, nenechal jsem se tím ovlivnit. Při jízdě se mi auto zdálo relativně v pořádku, oproti minulým zkušenostem nic nesvítilo na palubní desce, jen spojka se zdála trochu volnější, ale vyhodnotil jsem to, jako nic zásadního. Takže viditelně kromě škrábnutí blatníku nic, co by moc šlo vytknout.
Samozřejmě, z mého dnešního pohledu to byl prostě starý jetý diesel opotřebovaná třinácti lety provozu kdoví kde. Ale byla k tomu dokonce jakási servisní knížka a v tu dobu to bylo přesně to, co jsem potřeboval. To, že se neshodoval typ touring na plakátě s realitou sedanu, jsem si dovolil přehlédnout.
Při návratu jsem majitele přemluvil na slevu. Šlo asi o 50 EUR, v celkové sumě zanedbatelná částka, ale předem jsem si vytyčil, že se pokusím smlouvat. Dnes bych svou manu na takovou částku neobětoval. Ale tenkrát se zadařilo, usmlouval jsem ho o vítězoslavně jsme se ubrali do stavební buňky, kde jsem podepsal smlouvu a předal peníze.
Pak jsme vyrazili vyřídit převozní značky. Majitel jel první ve svém autě, já ve svém nově pořízeném za ním. Projeli jsme několika bloky Stuttgartu, dostali jsme se na dopravní úřad. Tam se prodejce odpojil a já stál před úkolem vyřídit si převozní značky.
Měl jsem z toho nejprve docela strach, ale ten se ukázal být lichým. Vzal jsem si lísteček, chvíli počkat a na zavolání se dostavil k přepážce, kde jsem se s milou paní německy domluvil na to, co potřebuji. Pak proběhla ještě platba na vedlejší přepážce, chvíli jsem počkal a už jsem si mohl jít vyzvednout své první vlastní registrační značky – žluté převozní ze Stuttgartu s platností pět dní.
Tím byly vyřízeny, i přes kotrmelce, všechny náležitosti a já mohl vyrazit.
Cesta domů
Vyrazil jsem natankovat plnou nádrž dieselu a pak se odhlásit z hostelu. Teď bylo vše připraveno na cestu, na kterou jsem si připravil Spotify playlist Heimfahrt, který mi při cestě po německé dálnici bubnoval do uší.
Byl jsem trochu v úzkosti, zvykal jsem si na nové auto, které působilo podle očekávání úplně jinak, než cokoliv co jsem v minulosti řídil. Po cestě jsem se zastavil v obchodě a dovolil si koupi coca-coly na udržení bdělosti.
A pádil jsem. Cesta ubíhala rychle, doprava byla relativně plynulá. Řádově 700 kilometrů jsem urazil do večera a zaparkoval před domem.
Přihlášení
V Česku jsem se přihlásil na úřad, dostal termín za několik dní. Odevzdal jsem německý malý a velký technický průkaz a další dokumenty a při další návštěvě za temného lednového odpoledne si odnášel další, tentokrát české a hlavně trvalé registrační značky 2BI2886 a nové technické průkazy.
Tímto byl završen můj sen, který se rodil již nějaký rok. I přes průzkum, který jsem provedl dříve v Dánsku a odkud jsem si žádné auto neodvezl, jsem se nenechal odradit a při další příležitosti již akci úspěšně dokončil. Tím sice nekončí řetězec událostí, do kterého mě vlastnictví přivedlo, ale radost jsem měl velikou.
Co si z toho můžeš vzít
Není potřeba si nic dokazovat. V tomto případě jsem to trochu potřeboval a vyrazil sám, ale věřím, že je lepší vzít si s sebou někoho, komu důvěřuji a ideálně autům rozumí. Víc očí víc vidí a při případném vyjednávání v bazaru jsou ve výhodě.
Rozhodně bych si nastavil hlavu tak, že není nutné auto kupovat za každou cenu, je lepší odjet s prázdnou i za vědomí vložených nákladů, než si pod časovým tlakem nechat prodat něco, co nesplňuje očekávání.
Byl bych velmi pozorný na chování prodejce a průběh celého procesu. Dlouhé čekání, časový nátlak a rozdíl v nabídce a realitě jsou špatná znamení, která bych dnes nepřijal.
Jako skvělou variantu vidím vytipovat si několik aut v určité oblasti, neomezovat se časem a vyjet ve dvou, ideálně autem (flexibilita), na všechny se v klidu podívat, udělat si k tomu komfort. To znamená dbát na dostatek odpočinku, nebát se zainvestovat peníze do hotelu a kvalitní stravy.
Doufám, že to s tebou zarezonuje, že ses třeba s úsměvem pobavil na mých chybách a že tě to inspiruje zvednout si standard, pokud máš podobný záměr.
Leave a Reply