Chtěl bych touto cestou podpořit každého, kdo má vytyčený cíl, který třeba zapadl prachem, třeba se do cesty jeho realizace staví spousta překážek. Jeho semínko tam ale zůstalo a ačkoliv se jeví jako drobné a nevýznamné, stále má potenciál vyrůst.
Můj příběh nechť poslouží k ilustraci.
V minulém příspěvku jsem psal o tom, jak jsem se v devatenácti letech rozhodl pořídit si vlastní auto v zahraničí. Jak jsem v létě uskutečnil výpravu na sever Evropy za účelem průzkumu a jak jsem při návratu s prázdnou zažil divokou jízdu nočním Německem.
Od té doby jsem se několik měsíců věnoval jiným záležitostem, které naplno upoutaly moji energii. V prosinci téhož roku jsem však své poslání splnil a měl před sebou několik dní volného času.
Druhý pokus.
Měl jsem opět vybraných několik inzerátů k prohlídce, tentokrát v bližším Německu. Jednalo se opět o BMW 3. řady v blízkosti Stuttgartu. Mohlo být 21. prosince, když jsem vyrazil. Doma jsem zalhal, že jedu ke kamarádce na chatu. Nasedl jsem do vlaku Českých drah směrem do Prahy. Tam jsem měl domluvenou spolujízdu přes Blablacar.
Vybavuji si, že jsem jel asi dvěma tramvajemi na místo srazu. Řidič měl být Němec, který inzeroval cestu právě směrem Stuttgart s cílem kousek za ním. Dorazil jsem na místo a spojil se s ním. Byl v procesu vystěhovávání věcí z jistého bytu, takže došlo k prodlevě, tuším, že jsem mu něco pomohl odnést. Pak jsme ale společně nasedli do auta a se zastávkou pro pohonné hmoty vyrazili na dálnici.
Na cestě.
Jsme se bavili. Z něj vypadlo, že měl v Praze stáž, která mu skončila a právě se vrací zpátky domů, dokud pochází. Já jsem mu po chvilce přiznal, že si jedu vybrat auto. Možná to znělo trochu nejistě, nevím, ale jeho reakce byla opět poněkud zaražená, až nevěřícná. Možná by ho přesvědčila moje přítomná obálka s penězi, ale neměl jsem potřebu mu nic dokazovat. Dál cesta ubíhala klidně.
Ve Stuttgartu jsem byl vysazen u hostelu, který jsem si zařídil. Šel jsem se ubytovat a trochu si odpočinout, byl jsem tak trochu v euforii, cesta, ze které jsem byl docela nervózní, se vydařila relativně bez problémů.
Večer jsem si šel zaplavat do místního bazénu, což mě příjemně osvěžilo a vybilo všechnu nervózní energie. Na druhý den jsem měl domluvenou jednu prohlídku.
Den druhý – 22. prosince
Jsem se ráno vydal veřejnou dopravou na předměstí Stuttgartu. Po cestě jsem vídal spoustu nablýskaných výloh autosalonů. Trochu jsem zatoužil, ale v tu chvíli jsem cílil na nejméně patnáct let starý ojetý dieselový dvoulitr od BWM.
Už od příjezdu na místo se všechno zdálo podivné. Vlastně jsem to mohl vytušit z předešlé komunikace ve zpávách. Dorazil jsem k bytovému domu a dost dlouho trvalo, než jsme se s majitelem spojili a vyšel ven mi ukázat auto. Vlastně, vyšli dva, oba zřejmě tureckého původu. Auto stálo na vedlejší ulici, už zvenčí neodpovídalo stavu z nalíčených fotek, mělo spoustu kosmetických zranění.
I přes negativní první dojem jsem se rozhodl auto si projet. Půjčili mi klíče a já se rázem ocitl někde na dálnici u Stuttgartu. Auto dělalo docela psí kusy, měl jsem dojem, že málo táhne a palubní deska na mě blikala jako nevkusně nazdobený vánoční stromeček. Tvrdili, že je to v pohodě a autu že nic není. Po cestě jsem vylekal, když mě strašili měřením rychlosti, ale byl jsem si jistý, že jedu v limitu.
No, jízdu zakončili emotivní masáží o tom, že BMW jsou výborná auta díky tomu, jak jsou sportovně laděná. Opravdu, 3. řada má krásně tuhé řízení. Ale tenhle kus nebyl pro mě. Rozloučili jsme se a já se vydal do města dát si k obědu turecký Kebab.
Z dalšího inzerátu, tentokrát menšího bazaru, se mi nikdo neozýval. Nevěděl jsem, co dál, tak jsem se šel projít na jednu vyhlídkovou věž, kde bylo dobrovolné vstupné do kasičky. Nakonec mi to nedalo a rozhodl jsem se, s mezizastávkou na hostelu, přece jen vyrazit k bazaru na vlastní pěst.
Již bylo pozdní odpoledne, tma, a já jsem dorazil zase na jiný okraj Stuttgartu k zastávce, odkud bylo blízko muzeum Ferdinanda Porsche. Pak jsem šel potemnělými ulicemi průmyslové zóny několik bloků dál, dokud jsem neminul Lidl a nedorazil k hledanému bazaru. Stály zde stavební buňky, jednou z nich bylo zavřené květinářství, druhé patřilo zřejmě autobazaru. Na štěrkovém parkovišti zaparkováno několik desítek aut, takový běžný bazar. Bylo mi jasné, že tam nikdo nebude, ale přece, vzadu v stála stodola s pootevřenými vraty a rozsvíceným světlem. Šel jsem dovnitř, byli tam asi dva muži, kteří něco spravovali.
Zeptal jsem se na majitele bazaru, tuším, že mi řekli, že tam není, ale ukázali mi venku stojící auto. Bylo to šedé BMW 3, jak jsem psal. Na zelené ceduli za jeho sklem stálo Touring, avšak ve skutečnosti se jednalo o sedan. Moc jsem toho nezjistil, v měsíčním světle bylo snad vidět jen lehce poškrábaný pravý zadní blatník, jinak na letmý pohled docela pěkná karoserie.
V noci uprostřed zimy v průmyslové zóně u Stuttgartu jsem tak spatřil auto, o kterém jsem v tu chvíli snad ještě netušil, že mě bude asi další rok vozit. Zbytek příběhu v dalším pokračování.
Leave a Reply