Zrod nápadu
Psal se rok 2019. Už od léta toho roku jsem měl v plánu pořídit si své auto. Bílý 2011 Ford Fusion, který jsem měl k dispozici doma, mi totiž nevyhovoval. Měl jsem našetřené peníze a viděl jsem spoustu příležitostí na nákup auta v Evropě. Abych pravdu řekl, weby typu mobile.de jsem sjížděl již notnou část maturitního ročníku.
Průzkum na severu Evropy
V létě jsem si udělal průzkumný výlet do Dánska. Do Kodaně jsem z Prahy doletěl za několik stokorun, následně se za násobek této částky dostal autobusem do Aarhusu, kde jsem si zařídil spaní přes Airbnb u jedné Polské studentky.
Ještě před odletem jsem v centru Prahy zamířil do směnárny. Z bankomatu v blízkosti jsem vybral 100.000 Kč a směnil je za ekvivalent asi 4000 €. Ty jsem si odnesl v obálce schované v kapse kalhot a od té doby jsem byl paranoidní o její odcizení nebo ztrátě.
Zpátky do Dánského Aarhusu. Pár nocí jsem pobyl v bytě zmíněné Polky. Snad jsem jí ani neřekl, za jakým záměrem jsem do Dánska přijel a zakamufloval svoji návštěvu pod turistické účely.
Autobazar nebyl moc vzdálený od jejího bytu, tak jsem se vydal pěšky. Pokud si to správně pamatuji, měl jsem vyhlídnuté jakési BMW 3 Touring. V kanceláři bylo docela dost lidí, někdo se mě ale ujal, půjčil mi klíče a zavedl mě k autu. Od nákupu mě nakonec něco odradilo, pravděpodobně to byla vysoká cena vůči stáří, každopádně jsem se rozhodl auto nekoupit.
Návrat domů s prázdnou
Cestou zpátky jsem měl naplánovanou cestu nočním FlixBusem do Hamburku. Sedl jsem si na zadní pětisedačku se záměrem, že se vyspím. Strachem o obálku s penězi jsem ale téměř nezamhouřil oči.
K ránu jsem dorazil na hlavní nádraží v Hamburku, dost ponuré místo i za dne, a v tu dobu byla stále tma. Šel jsem si tedy lehnout do parku opodál. Vedla v podjezdu pod ním sice frekventovaná dopravní tepna, ale i přesto vypadal jako vhodnější varianta, než okolní ulice. Ráno, po několikahodinovém nekvalitním spánku ve spacáku, jsem se sbalil a zamířil do blízkého McDonaldu, kde jsem se lehce najedl a využil toaletu.
Na cestu z Hamburku jsem pak plánoval využít Blablacar. Našel jsem jízdu jednoho Rumunského řidiče, který jel přes Prahu dále na východ. Jackpot. Do odjezdu ještě zbýval čas, takže jsem ho využil cestou autobusem na okraj Hamburku za účelem návštěvy ještě jednoho autobazaru. Ten mi ale již z povzdálí připadal nedůvěryhodně, takže jsem se návštěvou nezdržoval a místo toho si šel do blízkého Lidlu koupit svačinu a na místo srazu.
Bláznivá noční cesta Německem
Světe div se, ke mně přijíždějící auto mělo Dánské vývozní značky, podobné, které bych dostal, kdybych si odvezl auto z bazaru sám. Jaká náhoda byla, že Rumun jel přímo z Aarhusu a vezl si odtud něco jako Wolkswagen Sharan.
Konverzace zaběhla nečekaně k autům. Svěřil jsem se, že jsem byl také vybírat. Vypadal dost překvapeně, až zaraženě. Následně mi začal nabízet, že by mi mohl nějaké zařídit, což jsem odmítl. Ukazoval mi fotky svého červeného BMW, které má v Rumunsku. Po dobu cesty většinu času telefonoval s hands-free. Odvodil jsem, že komunikuje se svým komplicem ohledně auta.
V noci kdesi uprostřed Německa začalo auto vydávat divné zvuky a kouř zpod kapoty. Zastavili jsme u čerpací pumpy, chvíli se dívali pod kapotu, Rumun pak šel koupit kanystr s olejem, který dolil do motoru. Auto papalo trochu oleje, toto problém vyřešilo alespoň dočasně. Pak jsme poslouchali dlouhou dobu temný rumunský rap, který na plnou hlasitost otřásal interiérem auta.
Při noční zastávce v centru Prahy se na zadní sedačky přidal pár s dítětem. Minimálně otec byl podle mě Brazilec. Stěhovali se z Prahy a pokud si to dobře pamatuji, museli jsme je vysadit ještě někde po cestě, snad v Jihlavě. K Brnu jsem již jel opět s Rumunem sám. Přemluvil jsem ho, aby mi zajel z dálnice na městský okruh, odkud to bylo domů v dochozí vzdálenosti. Díky.
Auto jsem si tedy nepřivezl, místo toho ale spoustu zážitků a nějakou zkušenost. Obálka s penězi mi zůstala ležet založená v pracovně ještě pěkných několik měsíců, než byla uplatněna ke svému účelu. O tom ale až příště. 🙂
Leave a Reply